1. prázdninový příměstský tábor 2016

V pondělí jsme se vypravili na venkovní lezeckou stěnu Gutovka ve Strašnicích.

Nejdřív jsme lezli v chládku stěny jednu dlouhou cestu za 4 a pak dokonce i převis, tedy spíš menší převísek, ale bylo to opravdu trochu "do kopce"! Po svačině pak kratší víceméně položené cesty střídavě ve stínu a na sluníčku.Všem se nám dařilo, dokonce Jeronýma pochválila jedna cizí maminka, která se na nás dívala. A Kryštof se pak na závěr lezení pustil i do cesty "na prvním", tedy si cestu sám vyvedl. Honza předvedl svůj um, když vylezl cestu za 6+, samozřejmě na prvním. Nejlepší byla Julinka. Ta vůbec nechodí do našich lezeckých kroužků, na stěně byla jen asi dvakrát, ale lezla jako veverka! Kili a Max lezli také výtečně. Během odpočinku a svačin jsme se vyřádili ve vodním světě. Všude byl samý písek, voda, bagr... my stavěli hráze, pouštěli vodu, cachtali jsme se.. no a to se nám líbilo asi nejvíc.

Úterý nás čekalo lanové centrum na Libeňském ostrově.

Téměř všichni jsme byli v "lanáči" poprvé. Po krátké rozcvičce a zkouškách na malých překážkách jsme se, jak jinak, než nebojácně, vrhli na ty ve výšce. A to byla paráda! Šlo nám to všem výborně, tak nám naše instruktorka z centra musela přidat ještě jednu další překážku, protože nám to bylo málo!Z lanáče jsme si šli odpočinout na hřiště, kde jsme se zase pustili do stavění hradů, tunelů a mostů v písku a houpali jsme se na vysoké houpačce... No a pak jsme se přesunuli ještě na další hřiště s pěkným bouldrovacím kamenem. Nazuli jsme si lezečky a zkoušeli nejdřív traverzovat a pak jsme vymýšleli jednotlivé bouldry a snažili jsme se je přelézt. Pak ještě Honza, Kryštof, Max a Viki přeručkovali jednu vysoko postavenou celkem dlouhou překážku tvořenou hýbacími kruhy. A na závěr jsme se ještě potočili na kolotoči.

Ve středu jsme odjeli "na skály".

Tedy spíš na takovou menší skalku kousek za Prahou. Nám ale vůbec nevadilo, že to byla menší skalka, pro některé z nás byla hodně velká. Viki s Honzou nám postupně natáhli několik cest a my jsme si konečně skálu mohli pořádně osahat. A někteří z nás osahávali opravdu hodně, když rukama rejdili po skále a hledali, za co se chytí a kam dají nohu. Střídavě jsme i odpočívali ve stínu a svačili. Všichni jsme cesty vylezli, i naše nelezkyně, zato pořádná vodačka Julinka! Pak už jsme byli rádi, že jedeme domů, protože jsme byli všichni hodně unavení.

Ve čtvrtek jsme se rozhodli schovat před sluncem a horkem do lesa, ale žádné sluníčko nesvítilo!Jeli jsme zdolat Bojovský potok.

Skutečně zdolat, protože cestička, která se podél potoka vine, se nevine jen podél jedné strany, ale střídavě přechází z jednoho břehu na druhý, no a chybí tam lávky! Tak jsme museli několikrát vodou brodit nebo přeskakovat po kamenech či padlých stromech a větvích a občas to po nějakém kameni sklouzlo a.....  Také jsme si rozdělali ohýnek a opekli buřty. A na závěr jsme plnili i stezku odvahy. To jsme sami procházeli jeskyní (kromě Jerryho a Honzíka - ti šli společně, aby se Jerry nebál). Měli jsme jen se dvě baterky, ale v jeskyni byla tu a tam i rozsvícená svíčka. Ona to není skutečná jeskyně, je to odvodňovací štola středověkého důlního díla, které zde podle archeologů bývalo. Autobus nás pak odvezl zpět do Prahy.

Pátek - poznáváme pražské parky.

Rozhodli jsme se pro Petřín, protože někteří z nás si nemohli vzpomenout, jak se ten velký kopec s tou rozhlednou jmenuje. Bylo teplo, tak první osvěžení bylo hned na začátku sadů a Jerry se zchladil vskutku celý. Vyřádili jsme se na dvou hřištích a pak jsme se šli zasmát do zrcadlového bludiště. Petřínskou lanovkou jsme se svezli na tramvaj a na závěr jsme ještě v SC Palmovka v chládku bouldrovali.

Tak takhle vypadal celý týden našeho prvního prázdninového příměstského tábora. Účastníci: Max, Jerry, Kili, Kryštof, Honza a Julča. A opatroval nás instruktor Viki.