2. prázdninový příměstský tábor 2016

Pondělní počasí nám přálo, tak jsme jeli lézt na venkovní stěnu do Strašnic, na Gutovku.

Nejprve jsme docela koukali, jak je stěna vysoká a skoro jsme si mysleli, že až nahoru nemůžeme vylézt. Ale povedlo se nám to! Jen Helenka se trochu bála, tak nelezla úplně vysoko. Šlo nám to všem celkem dobře, lezli jsme ještě další a další cesty, ale najednou začaly padat velké kapky, tak jsme rychle stáhli lana a utíkali jsme se před deštěm schovat. Naštěstí po chvíli déšť ustal, my měli ještě hodinku čas, tak jsme si šli hrát do "vodního světa". Ten je plný podivných hracích prvků, jako jsou turbíny, koryta, různé lopatky, nádržky, vrtulky, vrtule, kovové lžíce a když se úplně nahoře na začátku pořádně točí velkým kolem, tak tím vším teče voda. A to bylo něco! Moc se nám to líbilo.

Jaké bylo úterý v lanovém centru?

Tak tady jsme si to moc užili! Nejdřív jsme samozřejmě nějaké lanové překážky přelezli - někdo méně, někdo třeba každou i dvakrát. Ale nejvíc jsme se těšili na buřty, které jsme si opekli na ohni. Moc nám chutnali i přesto, že jsme chvilku předtím svačili. Měli jsme docela hlad, protože po fotbale nám trochu vyhládlo. Ale pak to bylo nejlepší. Mohli jsme si sednout na molo a namočit si nohy do vody, abychom se trochu zchladili. Jénže - nezůstalo jen u nohou, Kryštůfek se vysvlékl celý a hups do vody (ale jen u kraje, dál nás instruktoři nepustili), někdo si namáčel jen hlavu, ale někdo i tričko, kraťasy.... Pak jsme se přesunuli na bouldr, ale odtamtud nás vyhnala bouřka s velkým deštěm. Ač jsme měli pláštěnky, stejně jsme zmokli, protože voda byla všude.. Ale to nám nevadilo, protože už jsme byli zpátky u Namche.

Středeční výlet za Čertovými hlavami na Liběchovsko

Skoro jsme mysleli, že našeho Kryštůfka těm čertům necháme, protože je to taky takový malý čertík, ale nakonec jsme si ho nechali :-). Na výletě jsme hráli na schovávanou, trefovali jsme se šiškami do našeho instruktora Vojty, ale moc dobře jsme nemířili, tak zůstal celý. Čertovy hlavy vytesal do pískovce na konci devatenáctého století významný český sochař Václav Levý a jsou hodně vysoké. Ani nevíme, jak je tesal. Asi měl žebřík :-). Pak jsme ještě byli v jeskyni Klácelka, tu také vytesal v pískovci a je moc hezká. Ale nejvíc jsme se vyřádili v tajemných chodbách utajeného skalního městečka, objevovali jsme pořád nové a nové odbočky a průlezky a Vojta měl co dělat, aby nás uhlídal.

Ve čtvrtek jsme se konečně dočkali. Naše první skutečné skály.

Sice to prý byla taková malá skalka kousek za Prahou, ale nám připadala akorát. Na skále je to jiné než na umělé stěně. Tam máme modré, červené, zelené chyty..., které nám ukazují kudy lézt, kam dát nohu, kam ruku. To na skalách žádné barvičky nejsou. Sami si musíme najít kde se chytit a kam si stoupnout. Pro někoho to byla docela fuška, tak si rád nechal poradit od jističů instruktorů. Čas nám rychle ubíhal, když jsme zrovna nelezli, tak jsme si hráli. No a pak už jsme museli jít na autobus. Ale ještě jsme si u zastávky chvilku zaskákali na trampolíně.

Znáte aktivní lesopark Na Fialce? My jsme se tam jeli v pátek podívat.

A stojí za to. Ani jsme ho nestihli projít celý, protože hned na prvních prolézačkách, skluzavkách, trampolíně, cvičebních tyčích a v sítích jsme uvízli :-). A to je tam takových atrakcí ještě hodně! Pak jsme se svezli "lanovkou", ale nejlepší byla vyhlídková věž s tobogánem. Tady jsme se vyjezdili. A nebýt toho, že jsme museli už jet domů, jezdili bychom ještě teď :-). Na závěr polárkový dort a pak už jen rozloučení a snad zas někdy příště :-).