RUBRIKA: Cestování
Michaela Adámková

Dvě baby na Monte Rose

Vyrážím z Prahy pro Kiki do Freiburgu a jedeme do vesničky Staffal na italské straně čtyřtisícových vrcholů Mt. Rosy.

Necháváme se vytáhnout lanovkou v 16 hodin (jezdí pouze 3x denně 7,30; 11,30 a 16,00) do 3200m a vystupujeme na Rifugio Mantova 3450m. Dáváme si večeři a akorát přichází vichřice. Předpověď na další dny je dobrá, tak doufáme, že vyjde a jdeme v klidu spinkat. Ráno je opravdu azuro a s doznívajícím větrem vyrážíme. Mačky, cepín, navázat na lano a vzhůru „do zdi.“ Je dost sněhu, skialpinistická sezóna zdá se tady v plném proudu. Pomalu míjíme Rifugio Gnifetti /3600m/, kam se budeme vracet na dnešní noc. Chceme si to tady pěkně užít, na žádné bolení hlavy z nedostatečné aklimatizace není nikdo zvědav. Kiki šlape pěkně, jen si stěžuje na únavu: „Na kopec se ještě vyhrabu, ale pak hned dolů!“ „Oki!“A hurá máme vrchol Piramide Vincent /4215m./ Ju jee! „A hele, co ještě jeden?“ „No jasně!“

Sestoupily jsme do sedla a už zas šlapeme k Bivaku a Ježíši na Balmenhorn /4088m/. Malinko techničtější pasáž, Kiki poprvé šlape na mačkách po skále a jde jí to super. Fotečky, čajík a už zas jistím Kiki dolu z druhé strany po ferátce. Sestupuje statečně, najednou koukám, hůlka letí dolů přímo do trhliny! A cepín taky! Kiki je dole na rovince, sedá si na sníh a já k ní rychle slézám. „Co se to stalo? Vypadly ti ty věci z ruky?“ „Ne, já je tam hodila schválně, překážely mi!“ Jo aha! No zkušenosti se nedají předat, každý si to musí zkusit sám. Tak štanduji a spouštím Kiki do trhliny. Výborně sebrala cepín i hůlku a vytahují ji zpět. „Já už nikdy nebudu nic odhazovat! Máš u mě pivo a kam jdeme dál?“ Na Nero /4322m/ pozdravit Madonku. Prudký svah zvládáme v těsném závěsu, dolů Kiki spouštím, je statečná. Pro dnešek máme dost a pomalu se vracíme dolů na Rifugio Gnifetti, kde nás překvapí královská večeře.

Další jasné ráno. Hurá jdeme na Ludwigshohe /4342m/, překonáváme uzounký hřebínek Parrot /4436m/ a na nejvýše položenou chalupu v Alpách Margheritta /4554m/ na vrcholu Signalkuppe.

Ráno Kiki bohužel škrábe v krku, přesto se ještě loučíme s horami krátkým výstupem na nejvyšší místo našeho výletu Zumstein /4563m./ A dolů na lanovku.

Komentáře

?