Horolezčata v Krkonoších – den šestý
Tak si představte, co si na nás dnešní ráno dospěláci vymysleli. Vstávali jsme už před pátou hodinou ráno a šli jsme se podívat na východ slunce.
Vycházeli jsme z chaty a teprve se rozednívalo. Došli jsme skoro k památníku obětem hor, odkud se nám naskytl krásný výhled na Sněžku a na vycházející slunce. Chvilku jsme se kochali, ale po chvíli nás upoutal zdáli přicházející poutník. Takhle brzy ráno! Když přišel blíž, tak jsme poznali našeho známého staříka Vendelína Buchala . To bylo překvapení. Tenhle dědula nás totiž navštívil už jeden večer na chatě a vyprávěl nám o Krkonoších. Byl překvapený stejně jako my. Ale nemohli jsme si tentokrát povídat, bylo nám už trochu zima a tak jsme se raději vrátili do chaty a ještě jsme zalezli do postýlek a většina z nás i usnula.
K našemu překvapení se však po snídani Vendelín Buchal na chatě objevil a uvedl nás do hry „záchranná akce“, kdy jsme se vydali v družstech až na Liščí horu a hledali jsme „ztracené turisty“. Hra spočívala v tom, že jsme cestou sbírali zprávy, které nám říkaly, jak turisté vypadali, co měli na sobě a my pak na základě těchto indicií tyto turisty „vytvořili“, t.j., oblékli jsme tak vždy po jednom chlapci a dívce z družstva tak, jak bylo psáno ve zprávách. Museli jsme si spoustu oblečení a doplňků poshánět či vypůjčit a nebo vyrobit, to byla docela legrace. Hru jsme vyhodnotili večer a povedla se.
Protože bylo venku strašné horko, zůstali jsme odpoledne v chládku chaty a opět se z nás na odpoledne stali horolezci. Prusíkovali jsme po lanech zavěšených na schodišti z prvního patra a moc se nám to líbilo, hlavně proto, že jsme se pak na závěr výuky mohli houpat. Také jsme si zopakovali uzlování. Někteří z nás již umí i víc jak 10 uzlů. A pak jsme si procvičovali jemnou motoriku a trpělivost Samovou hrou nazvanou horolezecký labyrint.
Po večeři jsme na závěr našeho tábora dostali všichni překvapení. Byl jím zmrzlinový pohár a všem nám moc chutnal.
A po setmění nás čekala ještě tajuplná odvážná cesta po svítících páskách za Krakonošem, kde jsme podepsali jeho desatero a slíbili jsme mu, že se budeme v přírodě a zvláště v národních parcích chovat příkladně jako vzorný turista. A pak už jsme unavení zalezli do svých postýlek s vědomím toho, že už zítra tábor skončí a my budeme u svým maminek a tatínků.
Komentáře