Horolezčata v Krkonoších – den třetí aneb Jak jsme klesali na Sněžku
Divíte se, jak se dá klesat na Sněžku?
My jsme si naplánovali „odpočinkový den“ po úterním celodenním lezení. Někdo z legrace pronesl, že tedy půjdeme na Sněžku, to je nejlepší odpočinek. Pak jsme ale vážně začali počítat dny a plánovat, co všechno chceme stihnout a zjistili jsme, že je to vlastně dobrý nápad. Akorát jsme opravdu nechtěli stoupat 6km do kopce. Tak jsme se rozhodli, že sejdeme dolů do Pece, odtud vyjedeme lanovkou až na vrchol Sněžky (protože tou novou „nádherou“ málokdo z nás jel) a odtud zase sejdeme dolů na základnu, na Výrovku.
A protože cestou je spousta atrakcí a lákadel, vyrazili jsme už brzy ráno. Nejdřív jsme se zastavili na dětském hřišti u Richtrových bud. Je pro malé i velké, každý si tam našel nějakou zábavu. Další zastávka byla u nově zrekonstruované boudy Milíře, kde je taky pěkné hřiště. Bohužel všude je spousta vos, takže kromě zábavy jsme řešili také několik žihadel. Naštěstí jsme měli stále po ruce mokrý ručník (od hodných chatařů), plátek cibule a Fenistil, takže to všichni postižení ustáli jen s malým otokem.
Pak jsme ještě snědli nějaké borůvky, vyfotili krásné výhledy a už jsme byli v Peci. Tam jsme měli domluvený program v lanovém Monkey parku. Děti se rozdělili na „malé a velké“, ale nebylo to jen podle výšky, ale i podle lezecké zdatnosti. A každá skupina absolvovala svůj překážkový okruh. Bylo to super a na všech bylo vidět, že mají lezecké zkušenosti, protože po lanových překážkách běhali jak veverky.
Pak jsme si dali oběd a Sam místo oběda vyrazil držet místo ve frontě na lanovku. Tušili jsme, že to bude dlouhé a bylo. Sam strávil ve frontě víc jak hodinu. My jsme naštěstí většinu času strávili na obědě a siestou ve stínu. Asi v půl třetí jsme vyjeli nahoru a užívali si, že nemusíme šlapat.
Na Sněžce jsme absolvovali výhledy ze všech vyhlídek, velkou svačinovou přestávku, nákupy památek na návštěvu Sněžky, focení celé party před hlavním rozcestníkem a mohli jsme se vydat směrem k domovu. Čekalo nás 6,5km zpátky na Výrovku. A ty nebyly vůbec zadarmo. K Luční boudě to ještě šlo, ale výstup ke kapličce je vždycky velmi výživný. My jsme navíc vyhlásili horskou prémii a tu mohl získat ten, který dorazí ke kapličce jako první. Děti statečně bojovali, takže večer čekala první čtyři „horské běžce“ sladká vrcholová prémie.
Večer nás navštívil starý horal Vendelín Buchal, poučoval děti, jak se mají v horách chovat. A slíbil, že se určitě ještě zastaví na kontrolu.
Komentáře