Léto 2018, příměstský tábor srpen
V posledním srpnovém týdnu probíhá druhý letní příměstský tábor a jak je naším zvykem, navštěvujeme a "olézáme" jiné stěny než tu naši. Máme rádi hlavně takové, které jsou nejlépe pod modrou oblohou. A to, ať už se jedná o umělé stěny nebo raději skály.
Pondělí jsme začínali na umělé venkovní stěně na Cibulce. Nejprve jsme se rozlezli na bouldrovacích válcích, pak jsme se pustili do stěny a nakonec jsme lezli na takový docela vysoký tubus, komín, věž či jak to vlastně nazvat. Někdo si troufl cesty i tahat, jiní si první den raději lezli jištění "na rybu". Pro leckoho z nás bylo lezení náročné, protože jsme celé prázdniny nevylezli ani metr, protože jsme vyšli ze cviku ;-). Zkoušeli jsme chodit i po "sleklajně" a dokonce se mnohým z nás povedlo ji přejít, aniž bychom spadli. Vyhrazený čas pro lezení nám rychle uběhl a první lezecký den pro nás skončil.
V úterý jsme se vypravili do zlatonosných štol u Jílového u Prahy. Nejprve do muzea, kde jsme zkoušeli rýžovat zlato, ale ono už bylo vyrýžované od předchozích návštěvníků, takže na nás už nic nezbylo. Pak jsme šli výletem na rozhlednu Pepř na kopci Pepři. Ale největším zážitkem dne byla naše návštěva ve štole svatého Josefa a svatého Antonína Paduánského. Pan průvodce o štolách a o dobývání zlata uměl moc pěkně vyprávět, mnoho toho znal. Byl pro tuto svoji práci či spíše koníček velice zapálený.
Středa - zase lezeme, hurá! Čertovy skály u Černolic, první horolezecké skály v Čechách. Prý se na nich lezlo už v roce 1905! A nám to lezlo pěkně. Materiál skal je ordovický křemen. V některých místech byla docela pěkně uklouzaná místa. Nejdelší cestou, kterou jsme dnes lezli, byl Jižní rys. A někteří z nás zkoušeli vylézt i Tři plotny. Ty byly docela těžké, zvláště pro malé lezce. Ti velcí se natáhli, jako třeba Ondra, ale co taková Klárka nebo Naty nebo Max a ostatní malí lezci? Byla to pro nás opravdu těžká cesta. Lezli jsme i na Dvojité věži a pak ze severní strany Střední věže takové kratší cesty, ale ty byly docela náročné. Počasí nám přálo, tak se celý den povedl.
Ve čtvrtek ráno začalo pršet, téměř přesně ve chvíli, kdy jsme se sešli na zastávce busu. Říkali jsme si: "Tak to je konec, dneska nepolezeme?" Ale bylo nám přáno a než jsme došli ke skalám (5 minut), tak pršet přestalo. Skála byla trochu opršená, tak jsme se rozhodli, že si všichni vyzkoušíme nejprve slaňování a pak uvidíme. Nakonec to dopadlo všechno na jedničku, dokonce jsme si i zalezli nějaké položené cesty, tzv. "rajbasy" a pak jsme zkoušeli jednu takovou hooodně těžkou cestu, prý za 6-. Taky ji vylezl jen Ondra a Terka. Ta cesta byla opravdu těžká. Střídavě jsme hráli nějaké drobné hry - třeba jsme hledali v lese schované expresky - no a tu poslední, co schoval Kryštůfek, jsme nemohli najít. A Kryštůfek zapomněl, kam ji schoval ;-).... Takže nakonec díky rannímu dešti jsme splnili i přání těm z nás, kteří chtěli slaňovat.
Páteční pěkný den a vlastně poslední den našeho tábora jsme prolezli na venkovní stěně na Gutovce. Kdyby nás netlačil čas návratu, lezeme ještě teď... Lezení jsme si moc užili a každý si našel "tu svoji" cestu. Pak už nám zbývala jen cesta zpět do Namche, rozloučit se a užít si poslední prázdninový víkend.
Komentáře