RUBRIKA: Cestování ŠTÍTKY: Nový Zéland 5. února 2016

Léto v zimě, a ne proto, protože nesněží...

Pokud máte chuť na letní alpinismus mezi listopadem a březnem, chcete si zažít hory bez telefonního signálu a davu běžných turistů, doplňte si Novozélandské Jižní Alpy na váš radar horských zážitků.

Letos jsem se vydal podruhé na 3-měsíční sezónu vodit v Jižních Alpách. Mám rád změnu a cítím, že je důležité vidět a učit se jiné způsoby a techniky vodění, a taky rád pracuju v neznámém prostředí. Kurz Horských Vůdců neučí adepty jednu oblast/pohoří, ale naučí spravnému chování se v horách. Technikám jak získat potřebné informace, dynamický posuzovat podmínky a najít rovnováhu mezi bezpečím, rychlostí a zážitku pro hosta a sebe.

Když jsem poprvé letěl k Plateau Hut pod nejvyšší horou Zélandu Aoraki/Mt Cook, cítil jsem určitou nervozitu. Budu se tam umět orientovat? Budu schopen hostovi nabídnout nejlepší šanci na vrchol? Tyto obavy úplně zmizeli v momentu jak jsem vystoupil z vrtulníku. Človek se rozhlídne kolem a najednou si uvědomí celý rozsah a význam vzdělání UIAGM/IFMGA.

Jižní Alpy se odlišují od těch evropských přístupem a vlivem Antarktidy na počasí. Přistup je většinou vrtulníkem, nebo dlouhými nebezpečnými nástupy a počasí se během minut mění z pekelného tepla na zimní sněhovou bouři a zpět. Obtížnost přístupu znamená, že v horských chatách potkáte většinou jen vedené skupiny nebo velmi znalé alpinisty. Nebo taky nikoho. Chataři zde neexistujou, takže si musíte přinést jídlo a výbavu na spaní, plus myslet a rozpočítat palivo a vařiče. Logisticky jsou Jižní Alpy ideální na učení se základům expedičního lezení. Velmi důležitou součástí výbavy je taky satelitní telefon, nebo minimálně PLB ( Personnal Locator Beacon) – satelitní vyhledávací přístroj. Tento si před výjezdem na Zeland nemusíte kupovat – za malej poplatek vám ho zde půjčí v DOC (Department of Conservation).

Velmi rychle se měnící počasí si vynucuje dobře promyšlené oblečení, od lehkých vrstev, které vás nicméně ochrání před velmi agresivním sluncem (Nový Zeland má jednu z nejtenších ozónových vrstev, popáleniny 2-3 stupně ze slunce jsou zde běžné), po hard-shell ochranu před sněhovýma bouřema a nárazovým větrem pravidelně dosahujícím 100km/h. Já jsem letos testoval výrobky Patagonia, firmy, která mě oslovila pro jejich přístup k životnímu prostředí a programu Re-use/Repaire/Recycle. A v tomto radikálním náročném prostředí jsem byl více než spokojenej z technickým provedením a kvalitou potřebnou pro každodenní vodění.

Neváhejte mi napsat pokud by jste potřebovali konkrétnější informace.

Mezitím si užíjte pár fotek…

Gabriel Mazur

UIAGM/IFMGA