Noshaq - jsme doma
Ahojte,
tak tady je první zpráva z domova:
Stát ve sprše, ze které teče teplá voda, spát v pohodlné posteli plné polštářů a zajít si v noci na záchod, aniž bych se hodinu převalovala a přemýšlela, jestli se mi do té zimy a sněžení chce. Ano – znamená to, že jsme DOMA a tyto drobnosti jsou úžasným luxusem, který máme. Za pár dní to zevšední a mě ani nenapadne užívat si pohodlného posedu na normálním wc, ale teď si všechno toto vychutnávám. A taky vzpomínám – jak ještě před pár dny jsme kdesi v Afghánistánu doufali, že se sněhová bouře přežene a znovu se udělá hezky. Neudělalo. Naopak, teplota klesala stále níž, vítr nabíral čím dál větší rychlost a s železnou pravidelností v deset ráno vypuklo bílé peklo, které trvalo až do hluboké noci. A to vše nazdory tomu, že meteorologové nám – také s železnou pravidelností – předpovídali jasno a skoro bezvětří.
Noshaq – nejvyšší hora Afghánistánu nás nechtěla. My jsme chtěli moc, i proto jsme si několikrát fakt hrábli hodně na dno, ale bohužel. Hora se neumoudřila. Zdálo se, že se zlobí, že ji rušíme. A mračila se každým dnem víc a víc. Možná je to dobře, že nás nepustila výš… Každopádně byla tahle expedice do Hindúkuše pro nás zatím asi nejemotivnější, fyzicky a psychicky nejnáročnější a zážitky se nám vryly hluboko pod kůži.
Abyste aspoň na chvíli mohli prožít tuto expedici s námi, stříhá se pro vás film, probírají se fotky pro prezentaci i výstavu a začínám psát první reportáž. A o čem bude? No jasně – přece o naší expedici kamsi do Wakhanského koridoru. Do místa, kde se majestátně tyčí krásné hory a žijí tam milí lidé.
Zkrátka Afghánistán není jen země, o které člověk slyší jen samé negativní věci. Obyčejní lidé nejsou žádní bubáci. Jsou sice chudí a o životě v Evropě mají naprosto scestné informace, ale jsou milí a pohostinní. A Noshaq? Je to krásná hora s neuvěřitelnými výhledy.
A díky vám všem za podporu 
A síly taky těžce dochází.
A teď důležitá zpráva. Bombarďáci Jarda s Víťou spí dnes v 6980m a zítra jdou na pokus o vrchol.
5.8.2016
Odpočinek v BC
Marketa a Zdenda jsou v BC,kde si dají dva dny oraz,potřebují ho jako sul. Vit s Jardou mají vrchol na dosah. Jsou v C3 6700 m a maji s sebou jídlo na 7 dni.
3.8.2016
Předsunutý C2 ( 6050m)
Opět fantastické místo. Já a Zdenda předsunutý C2 6050m,Vít a Jarda C2 6200m.My neměli sílu dojít do 6200 za klukama a Slováci jsou v BC.
Se Zdendou v 6050m. Vaříme vodu a jsme ve stanu v orlim hnízdě. Lezení v horách asi musíte mít hodně rádi. To je tak šílená dřina,zima,nepohodlí,nervy ale KRÁSA!!!
31.7.2016
Přejeme si klidnější expedici!
Podle předpovědí jasno, bezvětří, žádný snih.Realita? Už 12hodin prší a sněží. V C1 je 15cm nového sněhu. Vit s Jardou přespali v C1. Dík patří Vladimíru Štádlerovi za půjčení sat.telefonu a Ole Zuckove za léky na výškovku. Zachránily asi život šéfovi lotyšské expedice.Když jsme k němu přišli nemohl se posadit,po chvilce upadal do bezvědomí. Saturace 49. Dali jsme mu dexametazon a přemluvili jeho chlapy,že ho musí dostat dolů. Snesli ho do 4300m,dál to nešlo, cesta je do kopce. Dex od nás má na 24hodin. Telefonem zkoušeli sehnat vrtulnik nebo osla,tak snad to přežije.
Přáli bychom si už klidnější expedici, kvůli sněhu to dnes nejde nahoru.Snad do zítřka sedne a budeme moci nahoru. Vrchol se vzdaluje. Kvuli času se dostáváme do časového skluzu,als zkusime to a uvidíme. Zitra musime co C1 a další den do C2.
30.7.2016
BC 4650m
Československá skupina Noshaq 2016 dorazila do BC. Tímto končí sranda a začíná lezení. Zatím nám není úplně jasná cesta do C1. Vít s Jardou vyrazili ve 4ráno na průzkum. Pokud najdou cestu, zkusí postavit C1. Markéta a Zdeněk se vydají na lehko podívat, jestli nenajdou ještě jinou trasu.
29.7.2016
I cesta je cíl
Zdenda říkal,že pochopil slogan "I cesta je cíl".Tolik zážitků,co tu máme snad ani mozek nestíhá pojmout.Ale je tu fakt moc krásně.Hlavně,když si konečně můžeme uvařit něco teplého.Palo měl totiž u sebe bombu a vařič a my zase ešuš. Problém byl v tom,že jsme od sebe byli 400 výškových metrů.Palo dorazil ráno. Víta s Jardou jsou o kemp výš s nosiči, aby pohlídali naše věci.
27.7.2016
Afghánistán
Jsme v Afghánistánu Iskhasimu. Přechod hranic byl velmi komplikovaný, následný transport do gesthausu taky nic moc. Na naše pocity se neptejte, žádná předem dohodnuta věc neplatila...po příchodu šéfa agentury, ktera nám zajišťuje věci v Afghánistánu, Saida se situace po velmi dlouhé diskuzi vyjasnila díky trpělivosti Petry a Pala a snad už bude vše ok. Už abychom byli úplně v horách a to bude snad už zitra.
26.7.2016
Chorong
Po 17hodinách jízdy v úmorném vedru,kdy teplota atakovala 45st,cestou necestou (rychlost nebyla vyšší než 30km/h)jsme v Chorongu. Ještě dnes chceme přejít hranice.
22.7.2016
Noshaq - začínáme
Tak je to tady!!! To, na co se intenzivně posledních několik měsíců připravujeme a zabírá nám to veškerý volný čas - Expedice Hindúkuš 2016 - Noshaq 7492 m - právě začíná.
Kam jedeme?
Noshaq je se svojí výškou 7492 metrů druhou nejvyšší horou Hindúkuše a nejvyšším vrcholem Afghánistánu.
Nachází se ve Wakhánském koridoru v severovýchodním Afghánistánu. Koridor je taková úzká 220 kilometrů dlouhá nudle nacházející se mezi Pákistánem, Čínou a Tádžikistánem. Místní obyvatelé toto území nazývají Bam-e Dunya, nebo-li Střecha světa.
Wakhanský koridor je jedno z mála míst, kde panuje klid zbraní, a ženy tu nejsou považovány za méněcenné. Je to však velmi chudá část země.
Náročný bude nejen výstup, ale i přesun do základního tábora, který nám zabere cca 4 dny.
Proč tam jedeme?
Protože chceme vylézt nahoru a dívat se z vrchu na svět. A asi také máme toulavé boty, neposedné nohy a rádi se vrháme do dobrodružství.
Noshaq nepatří ke komerčním vrcholům. O výstup na něj se pokouší jen málo horolezců. Zatím poslední a jediná "Češka," která na vrchol vystoupila, byla v roce 1977 Dina Štěrbová. Zajímavé na tom je to, že v době výstupu měla slovenské občanství. Takže tentokrát k jeho vrcholu míří pro jistotu Češka Markéta a Slovenka Petra. Markéta navíc v roce 2013 vystoupila jako první člověk na světě, který má kardiostimulátor, a bez použití umělého kyslíku do nadmořské výšky 7219 m. Na Noshaqu se chce pokusit tento světový rekord překonat.
Kdo tam jede?
Dvě křehká stvoření J - Markéta a Petra
A tvrdí horalové Zdeněk, Paľo, Vít a Jarda
Jsme blázni?
Asi trochu jo. Protože, když nás před pár lety oslovila slovenská horolezkyně a skialpinistka Petra Poganyová, jestli bychom nespojili síly a společně se nepokusili o výstup na Noshaq, poklepala jsem si na hlavu a řekla si, že se ta holka asi zbláznila. Afghánistán – tak tam mě nikdy nikdo nedostane. Nicméně červík zvídavosti se do mozku zavrtal. A i když jsem se zpočátku této myšlence skutečně bránila, červík vyhrál.
Poté, co jsem tuto myšlenku vstřebala já, bylo nutné tento nápad opatrně vytasit na Zdenka. Jeho první reakce byla totožná s mojí. „Nikdy!!! Jsi magor, ne?“ zněla jeho odpověď. No a tady je výsledek. Expedice startuje. Podařilo se nám totiž sehnat ještě další tři „magory“.
A co bude, až se vrátíme?
* Film dokumentující naše snažení na Noshaqu.
* Výstava fotografií v obchodním centru Olomouc CITY s následnou dražbou fotek. Vše, co se podaří vydražit, bude věnováno olomoucké nadaci pro výzkum rakoviny – Rakovina věc veřejná.
* Obsáhlý článek v outdoorovém časopise Lidé a hory.
* Promítání na olomoucké stěně Flash Wall, v Ostravě na festivalu CESTOVATELSKÝ SCUK a v Brně na akci CESTY PROSTOREM I ČASEM S CK KUDRNA.
* a řada dalších věcí, o kterých možná ještě ani nevíme...
Komentáře