Předvolební turné v USA 2016 - I.

V druhé půlce září je potřeba trošku potrápit předloktí, než vyrazíme na DWSka na Malorku, kam už máme od července koupený letenky. (Ale o tom v jiném článku...) V práci mi Ruďák řekne, že asi poletí do Yosemite s Jírou a jestli bych mu nechtěl dělat jističe a tahat krysu ve stěně. Prý jsou levný letenky. No moc se mi to nezdá, že by mi to v Horoguru prošlo?

Ale protože Lůca je betonová a domluví za mě náhradu (odučí to za mě sama), vypadá to, že by to asi šlo! Těsně před odletem na Malorku kupuju letenku.

Kluci sice letí, ještě když já si válím šunky na plážích Malorky, ale prý když přiletím hned den po nich, počkají na mě s půjčenou dodávkou. A tak po příletu z Palmy ve 23:50 přijedu domů, přehodím mágo a lezečky do předbaleného haulbagu a po 2 hodinách nespánku mě maminka opět vysadí na letišti a "American journey" může začít. Letenku jsem sice neměl za desítku jako kluci, ale zase jsem letěl rovnou z Prahy a nemusel se trmácet autem do Vídně…

Po pár hodinách v letadle jsem na letišti v San Francisku a nasedám ke klukům do dodávky. Protože kluci už vše nakoupili a podnikli i prohlídku města a samozřejmě udělali i povinnou zastávku na mostě Golden Gate, valíme si to rovnou do údolí.

Yosemite, California

Já jako jediný z naší partičky už jsem tady byl v roce 2009, tak dělám chytrého. Můžeme spát mimo park jen vedle auta, tam někde směrem na El Portál byl kemp za pár babek. Ale klukům se nechce popojíždět, takže první parkáč. A hele, medvídek, no a najednou se nám nechce jen tak spát vedle auta plného čerstvě nakoupeného jídla na 14 dní.

Nakonec volíme variantu noční průjezd do parku (bez placení) a zalehnout do fronty na "Camp 4" - to je ten slavnej lezeckej kemp. Funguje to tak, že kdo dřív přijde, ten dostane místo po lidech, kteří už musí z kempu pryč. Takže běžně před budkou leží 10-15 lidí a čekají až ráno v 8 přijde ranger a když máte štěstí, vyjde na vás místečko.

Takže plac máme, postavit stan, vybrat rozlezovou cestu, rozdělit matroš a hurá do stěny. První den na rozpinkání jdeme na The Folly, věžička kousek za kempem.

Já s Ruďákem lezeme krásný kout „Right book“ 5.11c. Na rozlezení ideální. Je tam všechno i závěrečná širočinka, do které jsem si nevzal velký friendy, takže i morálek jsme potrénovali. Počasí ještě zítra dobrý a potom se to má zkazit.

Kluci, Jíra, Aleš a Sláva si chtějí obhlídnout sestup z El Capa a tak jim doporučuju East Buttres. Nejlehčí čistě lezitelná cesta na Capa. Doporučuji s prodloužením o Moratorium, krásná 5.11c, 3 délky na předskálí Capa a potom se dá pokračovat East Buttres 5.10b. Když se člověk nefláká, dá se to v pohodě stihnout za den. Protože si ale kluci přispali, stíhají jen Moratorium. My jdeme rovnou na West Face. To je 5.11c, cca 16 délek, dá se to lézt čistě za den, takže tahačák zatím nebereme a lezem s jedním malým batůžkem.

Vyrážíme včas, ale malinko zbloudíme při nočním nástupu. A tak nás předběhnou dva Amíci. Aspoň nebudeme v cestě bloudit. První délka těžká,5.11c. Začínám a daří se na OS. Jeden z amíků si při pádu v druhé délce roztrhne prst a tak slaňují dolu a jsme v tom sami. Ale nebloudíme. Sice nejsme moc rychlí, ale dolézáme na vrchol ještě za světla. Ještě si trošku pobloudíme při sestupu a večer už nás kluci čekají s připravenou večeří.

pokračování...