V prádelně s aligátory
Věci se často dějí hodně rychle, a tak najednou sedím při východu slunce v autě a valím si to po floridské silnici Immokalee Road až na křížení s cestou Shady Hollow. Samotný název silnice zní celkem dobrodružně a na jejím prašném konci je malé parkoviště, ze kterého se opravdu za dobrodružstvím vyrazit dá. A to mám taky v plánu.
Parkáč je u vstupu do oblasti nazývající se Bird Rookery Swamp, kde je zachovaný starý železniční násep, dříve sloužící k těžbě cedrového dřeva. Násep je dobře zpevněný, a tak vhodný pro jízdu na kole. Ideální způsob jak toho vidět co nejvíc, když máte jen málo času mezi východem slunce a dobou, kdy začne být nesnesitelné horko.
Nasedám na kolo, v batohu foťák a dostatečné zásoby vody. Dvě míle za mnou a žádný aligátor. Když tu přijedu ke starému suchému stromu, který je obsypaný supy, jsou všude kolem, hodně jich sedí také na cestě. Nenechám se vyvést z míry a projedu mezi nimi, až se rozlítnou jako holuby na Staromáku. Je dobré vědět, že kdybyste se tu ztratili, bude o vás dobře postaráno.
Tento úsek mi přišel jako taková vstupní brána do Bird Rookery Swamp. Kousek dál konečně první očka ze žabince u cesty. Wau! Aligator pár metrů ode mě. Do sytosti ho fotím, až ho to přestane bavit a zmizí pod hladinou. Byla to první ozubená vlaštovka, od té doby se s aligátory doslova roztrhl pytel a vidím je v každé tůni, kterých je tu nepočítaně.
Když se k nim přidávají i dravci posedávající u cesty, ztrácím hodně času focením a v prádelně začínají topit. Horko a vlhko začíná být nesnesitelné, voda ubývá a o dokonalou dehydrataci se starají mračna komárů, pro které je, zdá se, můj repelent něco jako chutný dressing.
Otáčím se a najednou koukám, že si proti mě něco vykračuje v trávě. Jdu tomu naproti a začínám rozeznávat širokou tlamu jednoho ze zelených obyvatel bažiny. Malý hrdina (asi metr) se vydal v mých stopách, teď ho ovšem hrdinství přešlo a pokouší se schovat za stébla trávy. Když tohle maskování nezabírá, pomalu se přesouvá z cesty zpět do bezpečí pralesa. Jsem nadšený, běžím k němu a hned si pokládám otázku, jak je ten Steve Irwin chytal. Po zralé úvaze, že jsem několik mil kdesi v bažině a na parkovišti stojí zřejmě jenom moje auto, se nakonec nepokouším aligátorka chytit, ale spokojím se s focením.
Cesta zpět je spíše utrpení a úplně rozumím těm přerostlejm ještěrkám, že se celý den válej ve vodě. Vypil jsem tak dva litry vody, vypotil tři a přišel o půl litru krve, ale stálo to za to!
I když je Florida v létě spíš místo, kde nechcete být, dá se tu zažít spoustu dobrodružství. Přesto doporučuji navštívit toto místo spíš v zimě.
Čágo
Pavel
Komentáře