Někdy to všechno vypadá na náhodu. Ležím si na pláži Goa v Indii, po dlouhé sezoně vodění v Jižních Alpách Nového Zélandu a najednou dostanu e-mail: Můžeš přijet vodit heliski do Himálaje? Pozítří? Tady je letenka…
Jen tak z legrace jsem začal tuhle známou hlášku používat při nastupování do vrtule.
Název článku jsem si vypůjčil od jedné známé kapely. Po návratu z Haute Route jsem odvezl Soňu z nemocnice k nám do Špindlu, kde v polovině dubna skončila lyžařská sezona. Ona už bude mít před sebou jenom rekonvalescenci, ktará probíhá zatím zdárně, a pak snad už bude konec bolestem.
Letos to byla docela zvláštní zima, nejdřív se celkem nic moc nedělo a u nás doma ve Špindlu to vypadalo na Vánoce na blátě. Nakonec to dobře dopadlo, ale nástup to byl tedy hodně „vlažnej“.
