Letní horolezecko-turistický tábor 2019

Letos jsme konečně vyzkoušeli spaní pod stany a neprohloupili jsme. Počasí přálo, celý týden téměř bez deště, teplo. Lezení na místních skalách bylo naprosto suprové. Největší výhodou byly skály téměř za stanem ;-).

V sobotu, pravda, jsme museli urazit pěkných pár kilometrů od vlaku, než jsme dorazili na místo, ale  zvládli to všichni. Však náš tábor není čistě lezecký, ale i turistický. Postavili jsme stany na louce u horské chaty Rabštejn, zabydleli jsme se a už jsme se těšili na program, který nás čekal.

Táborový program byl motivován králem Ašókou a jeho kamennými sloupy s moudrými nápisy. Rozdělili jsme se na čtyři družstva a vymysleli jsme si názvy - For way, Butterfly, Lemuři, Gang Gangy. (Pro jednodušší vyslovování někteří z nás nás volali jako "Cestáři" či "Cesťáci"; "Máslíčka", "Gégéčka" :-).

V neděli trochu sprchlo, ale prusíkovali jsme, lezli na síti. Večer jsme si udělali oheň a opekli jsme si buřty.

A v pondělí už jsme celí nedočkaví vyrazili do skal. Lezli jsme a lezli.... večer drobné hrátky, nejlepší bylo samozřejmě osobní volno :-).

Úterý skály, středa prusíkování, síť, lezení ve stromovém "komínu" - to byl největší zážitek pro mnohé z nás :-). Odpoledne jsme vyrazili na výlet na vyhlídkovou plošinu na nejvyšší vrchol v okolí, Kamenec neboli Kamenný vrch, který měl přes 950 m.n.m.Večer jsme si konečně také na našem táboře poprvé zazpívali a zahráli na kytaru! A docela nám to šlo.

Čtvrtek  jsme zahájili dopolední lesní hrou Orchideje. V lesním terénu jsme pronikali jako představitelé objevitelských výprav dávných dob do džungle a "lovili" jsme vzácné orchideje, abychom je dovezli do zemí, ze kterých jsme pocházeli. A že to v džungli není bezpečné, jsme se přesvědčili sami, když nás honila různá zvěř a havěť - tygři, pakobylka, had, tarantule a orchideje nám brala..... Hra se, domnívám, povedla a líbila se.

A také jsme si začali stavět lesní domečky a moc nás to bavilo. Někteří z nás pak chodili stavět i v osobním volnu!

Pátek, poslední lezení, sbírání indicií a odpoledne luštění, abychom mohli vyzvednout Ašókův poklad, který byl ukrytý asi 2 km od tábora. Večer volno, kytary a zpěv, hry na hřišti...

Celý tábor utekl jako voda. Pár chtivých statečných nadšenců pod dohledem Vojty a Jáchyma širákovalo poslední noc v lese. A v sobotu ráno už jsme jen sbalili stany a vydali jsme se opět na dlouhou cestu (11 km) na vlak. Pozitivní bylo, že jsme šli téměř pořád z kopce. Nejhezčí byla cesta Malínskou roklí. Kdo chtěl, udělal si malou odbočku k bývalé štole Walibloch. (Našli jsme ji a nezklamala nás!)

A pak už jen vlakem domů. Sice s menším vlakovým zpožděním, ale rodiče na nás rádi počkali :-).