Liduprázdný Mont Blanc

V době, kdy se doslova valí procesí na nejvyšší horu západní Evropy cestou přes chatu Gouter, hovořit o nějakém vychutnávání si vysokohorského prostředí, chce opravdu velkou fantazii. Přesto se můžete na cestě „k velkému bílému“ pokochat krásou velehor v podstatě osamoceni. Je nutné opustit ikonické Chamonix a přesunout se na druhou stranu do Itálie, do Aosty. Do klidného Courmayeru a odtud do doliny Val Veny přes ledovec DuMiage na chatu Gonella.  Už samotný trek k chatě připomíná spíš přístup k himalájským kopcům. Nejprve lesy a louky, pak krásná moréna a klasická „štěrkovna“ ledovce du Miage navozují atmosféru přístupu někde v Nepálu. Chata Gonella je nově opravená, vypíná se na strmém skalním výšvihu a přístup k ní je po strmých skalních plotnách, navíc rámován nádhernými věžemi Peuterey. Pokud zde někoho potkáte, tak to bude opravdu náhoda. Přišli jsme tam úplně sami. Chatař Ricardo měl očividně radost, že po třech dnech zase vidí živého člověka. Po nás tam přišel ještě jeden gajd s hostem a jeden italský turista hledající pohodu v kopcích.  Večeře v pohodě, chatař s Vámi rád poklábosí, řekne Vám všechno, co ví o podmínkách. Před spaním Vás poprosí, abyste mu zavolali, až budete v pořádku dole, což je na francouzské straně něco naprosto mimo realitu, tam to spíš vypadá „zaplať a vypadni.“ To, že tam nikdo nechodí, je dáno samozřejmě velkou odlehlostí, relativně velkým převýšením na vrchol. I když to je stejné jako když jdete z chaty Tete Rousse. Ale nejvíce asi proto, že je velmi složité najít cestu v ledovci du Dome a po hřebeni směrem k Dome du Gouter. Výstup je to ale opravdu nádherný a až k bivakovací chatě Vallot nepotkáte opravdu nikoho. Z Vallotky je to pak  až na vrchol bohužel s těmi davy. Sestup pak už klasicky přes zmíněný Gouter až k vláčku na Nid d’Aigle.  Nedá mně to se nezmínit o tom, co je tam občas k vidění. Člověk, který vede platící klienty v bundě s nápisem Horská služba, o níž prohlašuje, že jí má půjčenou a má na laně 9 lidí, s nimiž stoupá „kamenolomem“ na chatu Gouter, mně přijde nebezpečný sobě, ale i těm lidem. Nezbývá, než jim držet palce, ať to tak dělají co nejdéle a aby se nikomu nic nestalo. Nikdo není neomylný, ale s bezpečným pohybem ve vysokohorském prostředí to nemá co dělat. Tak až budete mít chuť se trochu projít odlehlou krajinou na ten bílý „magnet,“ zkuste opustit stereotypy přetížených normálek z francouzské strany. Chatař na Gonelle z Vás bude mít radost. Hore zdar, Šimon