Prázdninový outdoorový příměstský tábor v srpnu 2019
Tak tu máme poslední týden prázdnin a s ním tradiční příměstský tábor. Osvědčené schéma - lezení, lezení, lezení... :-). Ale i rest day uprostřed týdne, tedy výlet s překvapením a návštěva lanového centra s vodáckou výukou.
V pondělí nás přivítala prázdná stěna na Gutovce, což bylo velmi příjemné, protože jsme ji měli celou pro sebe. Využili jsme toho a někteří z nás se učili poprvé tahat cesty na prvním, cvakat expresky a správně do nich vkládat lano. Samozřejmě, troufli jsme si na to jen v položené lehké cestě. Tak, přeci jen to bylo poprvé.
V úterý jsme jeli lézt na osvědčenou Borovou skálu v Prokopském údolí - krásná vápencová skalka stíněná velkými borovicemi, které poskytovali příjemný chládek. Tady jsme se docela vyřádili, Vojtové nám přichystali spoustu pěkných cest a některé byly docela těžké. Zvláště ta v převisu (na tu si troufla jen Kačka s Terezou a Kuba). Ne každému z nás sedly všechny cesty, ale to tak bývá. Byli mezi námi i úplní prvoskáloví začátečníci, ale prali se s cestami statečně. Nejpěknější byly ty dlouhé cesty, které měly přes 20 metrů.
Rest day, odpočinkový den ve středu. Jeli jsme na výlet do Bojovského údolí. Proměnili jsme se ve zlatokopy a jali jsme se najít svojí "zlatonosnou žílu". Cesta to nebyla jednoduchá, podél Bojovského potoka, kde nebyly lávky ani mostky jsme museli potok několikrát překonávat... Udělali jsme si i ohýnek a opekli si buřty. "Zlatonosnou žílu" jsme našli - jeskyni Korábku. Není to skutečná jeskyně, ale bývalá odvodňovací štola - pozůstatek těžby zlata a polodrahokamů v okolí Bojovského potoka. (A skutečně se zde našly různé minerály, například granát, achát, turmalín, zirkon a hlavně to zlato!) A splnili jsme si i zkoušku odvahy, kdy jsme po jednom procházeli štolou jen s baterkou. Prošli všichni, i když některým se moc nechtělo. Ale když náš benjamínek Simča, nejmladší účastnice s rozuhodnutím šla jako druhá v pořadí, nakonec se překonali i ti váhavci.
Ve čtvrtek hurá do Černolic na Čertovy skály! Krásné (trochu Tatrám podobné) lezení na křemencové skále, dlouhé cesty, pěkně jsme si to užili. Stihli jsme i někteří slaňovat. I to dusno, které panovalo, jsme zdárně přečkali. Naštěstí pod stromy byl příjemný chládek. Ale skála byla na některých místech pěkně rozpálená! Nejtěžší cestu - Plotny, vylezla Terka, Kačka, Anička i Kuba, Simča skončila pod plotnami. Přeci jen, trochu jí chybělo ve výšce...
A je tu pátek, poslední den. Vypravili jsme se do lanového centra, kde jsme si zařádili na vysokých lanových překážkách. Moc nás to bavilo. Nejlepší byla Simča, všude se hrdinně hlásila jako první :-)! A pak, další překvapení - odpoledne jsme absolvovali vodácký kurz na kanoích na Vltavě! Horolezci ve výškách, to je obvyklé, ale horolezci na vodě? Zahráli jsme si na lodích i nějaké hry. V zápalu boje někteří z nás zapomněli, že jsou na vratkém plavidle a cvakli se (ve vodácké terminologii se převrátili). Zřejmě se jim to zalíbilo tak, že se tatáž posádka cvakla ještě jednou.... čas byl neúprosný, v 16,00 jsme náš příměstský tábor zakončili.
Účastníci: Terka, Kačka, Daniel, Kuba, Anička, Eliška, Dan, Juraj, Ondra, Simča. A instruktorové Vojta, Vojta a Viki.
Komentáře