Večeře, vršek, snídaně, Base camp
Ama Dablam, krásnej kopec v Khumbu, kolem kterýho dlouho chodím. Po aklimatizaci na Island peaku, jsme se přesunuli do Base campu pod Ama Dablam. Nikde nikdo, sezóna teprve začíná, takže to vypadalo na idylku. Hned následující den po příchodu do BC jsme si udělali vynášku do C1. Kemp je v pohodě, na mírně kamenitém svahu. Nejprve jsme nemohli najít vodu, nakonec i to se podařilo. Ve výšce 5515 m je velká kamenná mohyla, u které teče voda. Odpoledne návrat do BC a … sněžení. Počasí vykazuje trvalý charakter, totiž ráno hezky a pak sněžení. Vypadá to jako v roce 1996, když jsme byli na Manaslu a monzun trval až do října.
Čekali jsme tedy, zda se vše urovná do normálních poměrů. Jenže den za dnem to vypadalo stále stejně a na kopci přibývalo hodně sněhu. Rozhodování se tedy scvrklo na to, zda ještě čekat a nebo se vrátit pod Islad Peak a zkusit tam dostat Tomáše, který to při prvním pokusu musel otočit, o čemž jsem už psal v minulém článku. Nakonec to nabralo rychlý spád. Vyklusli jsme do jedničky pro matroš a rychle seběhli do Panhboche. Kopec se s námi rozloučil další dávkou sněhu, takže rozhodnutí bylo správné.
Přebalili jsme narychlo na druhý Tomův pokus o Island Peak. Následující den jsme vyběhli do Chukungu, odpoledne zase všude padal sníh. Tomáše napadlo, „co to zkusit bez stavění Base campu“. Nápad dobrej, jenom jsem měl obavy, jestli to zvládne. Nakonec jsme se domluvili, že není na co čekat. Vyrazilii jsme přesně o půlnoci ze soboty na neděli z lodge v Chukungu. Dali jsme před tím dobrou večeři a 3 hodinky spánku. V Base campu pod Island Peakem jsme byli za dvě hoďky. Tou dobou vyráželi na výstup všichni zde ubytovaní.
Stoupání probíhalo v pohodě. Nakonec jsme skoro všechny předešli a v 8.20 ráno v neděli 5.10. jsme stáli na vršku Island Peaku. Počasí ráno perfektní. Fotky a rychle dolů. Na konci ledovce lehká svačinka a rychle do Base campu. Tam nám prišli naproti Gabo a Michal, přinesli pití a něco na zub a rychle zpátky do Chukungu. Dorazili jsme tam ve dvě hodiny odpoledne, dali lehký oběd a já pivko. Za hodinku potom opět začalo sněžit.
Povedlo se, aspoň jsme si vyzkoušeli, ze tento oblíbený kopec „nad šest“ jde „dát“ i z lodge, jenom to chce perfektní aklimatizaci a dobrou kondici. Teď už sedíme v Deboche a jsme na cestě do Lukly, resp. domů. Ama nám letos nedala, počasí stále připomíná monzun, jenž má touto dobou být již dávno pryč..
Hore zdar Simon
Komentáře