Morálové ladění na věži (se zvonem)

Po měsíci pryč jsem se dost těšil na lezení v domácím Labáku. Jenže místo, kde zrovna balancuji, není úplně přivítáním, které jsem si představoval. Pod nohama to celkem nepříjemně pruží!

„Fajn, aspoň mi cestou pomůžeš na věži ve Žlebu,“ plánoval Ondra, když jsem se ho zeptal, jestli má v pátek čas. O žádnou pískovcovou věž ale tentokrát nešlo. Naším projektem bylo zpevnit zvon na kapli Andělů strážných a provléknout k němu nové lano.

Stojím na opřeném žebříku a čeká mě nejhořší krok. Musím se dostat na malý žebřík, který je položený na okap. Pomalu přenáším váhu, nechce se mi. Na zpuchřelý okap bych si v životě nestoupl. Žebřík na okapu ale pomalu zatěžuji. Velkou roli hraje moje psychika: „Z kaple strážných andělů snad nemůžu hodit podlahu,“ uklidňuji se. Žebřík párkrát zapruží, ale pak už chytám topovou hranu a vylézám k Ondrovi.

Zvon na kapli Andělů strážných od včerejška zase pořádně drží. Na nové lano jsem uvázal horolezeckou osmu, jako takovou nenásilnou připomínku. Kdo ví, kdy je zase v horách a ve skalách budeme potřebovat.

Odkaz na stránky pro obnovu kaple v Prostředním Žlebu.

Komentáře

?