Sasko na jednu noc

S holkami jsem ještě nebyl na vyhlášené věžičce Tante, tak to ráno s Honzou napravujeme. Taháme jim pěknou Mittelweg VI s kruhem a vykřičníkovou Alter    Weg V bez kruhu, zato ale s několika dobrými smyčkami. Nahoře se vejdeme tak akorát ve čtyřech. Trochu jsem se rozhýbal, tak se přesouváme pod ďábelský Teufelsturm. Údolní stěna už je teplá od slunce, takže v ní často plínuji ruce. Dobírám Nikču, která kleje už v první půlce cesty Talseite VIIIb. Mně se to přestává líbit několik metrů nad štandem. Smyčky zůstaly na sedáku. Zháním myšlenku na pádový faktor a cvakám poslední kruh. Aspoň, že tam byl. Ve staré cestě za VIIb žádný není.

Dalším skvělým sektorem je Bussardwand, kde nás nalákala změť pískovcových hodin na začátku cesty Sudwand VIIc. Pak to bylo chvíli posypané myšími bobky, ale po cvaknutí druhého kruhu začíná lezecké pohlazení po duši. Padesát metrů jasné linie s nejasným výběrem chytů. Je jich tu tolik, že s Nikčou nevíme, které brát dřív. Naproti zapadá slunce a Honza dobírá Zajdu na vršek Heringsgrundnadel starou cestou za VIIa.

Večer nám došla voda a v Sasku v létě teče málo pramenů. Nenapadá nás nic lepšího, než si nabrat vodu z Křinice. „Teče přeci první zónou, tak musí být čistá,“ uvažuju nahlas. Takže další den pijeme Křinici. To, že řeka někde nahoře protéká městem Krásná Lípa, zjišťuji až doma u internetu.

V saských bivacích spíme většinou dost tvrdě. Je to příjemný pocit, že tu je spaní povolené. Na české straně už by nás ochranáři ráno tahali ze spacáků… Slunce začíná pražit a já vybírám Erkerweg VIIa na Vorderer Torstein, v průvodci naznačují, že bude třeba hodně morálu. První kruh je ve 45 metrech a cesta začíná super-osoleným bouldrem, který už se podle místních moc neleze. Morálový vršek se nám po tom hnusném začátku už zdá jako pohodička. Z pocitu převahy nad skálou nás ale vytrhává vrcholový přeskok ke slaňáku. Hop do rozpálené skály s šedesáti metry vzduchu v komíně! Dlouho jsem se rozmýšlel. Ikdyž bylo úplně jasné, že musím.

Pak se touláme po okolí, začíná být horko, tak se uklízíme do stínu východní stěny Falkensteinu, kde vede legendární pískařská škola; Schusterweg III. Asi 170metrové bludiště různých traverzů, koutů, plazivek, ploten, sestupů, komínů… Ukazuje se, že jsem opravdu extrémní kopyto v komínech. Ten klíčový v Schusterovi lezu podivně obráceně a do stupů šlapu zadkem a patami. Naštěstí mě zachtraňuje obecné pravidlo, že z komína nejde vypadnout.

Tendence obtížnosti našich cest je sestupná, tak končíme odjezdem. Hned jak zase nabereme trochu morálu, jsme tu znovu.

Další fotky z Česko-Saského Švýcarska (krajina).