USA Road Trip – Joshua Tree National Park

Ráno v 6.30 hod nás budí pravidelný budíček vyjící smečky kojotů, která prochází kempem.

Snídáme a já si říkám, že asi konečně začínám rozumět anglicky, zklamání přichází rychle, ale jen dočasně – vybrali jsme jediné místo v kempu vedle Čechů. Partička 2+1 sympaťačka z Turnova podniká podobný zájezd jako my, jen trochu víc lezecký a trochu delší.

Okamžitě sosáme informace o oblasti a nadšeně přijímáme nabídku zapůjčení sady friendů. Je zde prý dobré si cesty dojistit a když vám tohle řekne pískař, nezbývá než věřit. Oni sami si půjčili od druhých sousedů (ufologové od Devil Tower) bouldermatku a chtějí si dát trochu oraz. (já si teda nikdy na bouldrech neodpočinula, ale možná to na místních šutřících, které jsou často stejně dlouhé jako normální cesty, funguje jinak)

Po kapsách a lištách na pískovci v Red Rocks, je pro nás místní žula trochu šok. Žádné stupy, žádné chyty, sem tam spára nebo krystal, jištění dost tradiční (občas ani slaňák). Takové pískovcové lezení na žule. Akorát tady se neleze na věže, ale na hromady.

Jednotlivé kamínky na hromadě ale mají třeba i 20m. A jednotlivé hromady jsou od sebe pár metrů, takže nadšenec přebíhá od hromady ke hromadě a hledá, co je schopen přelézt, protože z průvodce to fakt nepoznáte.

Večer jsme přišli příjemně hotoví do kempu, trošičku sežrané prsty – žula jako brus – nutno dodat, že ale drží všechno a stát se dá i na ničem (žralo to i lezačky).

A večer už nás čekala česká seznamovací párty, o které věděl celý kemp (výčitky o včerejším pozdním příjezdu zcela vyprchaly spolu s ubývající lahví hruškovice).

Hruškovice nám zajistila další den se sadou půjčených friendů, trutnováci měli řízený restday. Pak se k nám přidal ještě Sam, takže jsme měli průvodce. Když na nás začal mluvit plynule česky, definitivně jsem pochopila, že náhody tu neexistují. Rozhodně jsme si díky němu vylezli cesty, do kterých bychom jinak NIKDY nešli… (taky jsem asi zapomněla zmínit, že klasa je tu poněkud přísná)

Celá atmosféra Joshua Tree byla neuvěřitelná – cítíte se jako u nás na pískovci, lezete na úžasných tvarech žuly, kolem běhají tarantule a kojoti, teplíčko, skoro všichni tu lezou.. a ty stromy! Ty jsou vtipné samy o sobě – něco mezi stromem, palmou a chobotnicí, dokonce jsem občas měla pocit, že se hýbou (ale za to možná mohla zase ta hruškovice) – někdy v polovině života se prostě rozhodnou, že už nechtějí být palmičkou a změní povrch na kůru normálního stromu.

Teď už ale zase musíme jet, tentokrát už ne na západ, ale na sever.

Turnováci nám doporučují Owens River Gorge u Bishopu – jejich slova: úžasné lezení, sportovky, krásná skála v kaňonu, tak uvidíme, na co se nám povede sehnat průvodce.

Mimochodem, hoši prý potkali v RR bandu gajdů a jestli neznají nějakýho Šimona z Čech, se kterým se seznámili v Chamonix. Takže, Šimone, máme tě pozdravovat.

Fotky: http://sara-sara.rajce.idnes.cz/California_Joshua_Tree/