USA Road Trip – Yellowstone, Wyoming

Ráno vstáváme za svítání, dneska nás čeká spoustu atrakcí. Do parku vjíždíme jižním přístupem od kempu Lewis Lake a pokračujeme dál na sever na okruh silnic v parku – naštěstí je kromě východní cesty všechno otevřeno.

Yellowstonský park je nejstarším národním parkem na světě – byl založen roku 1872 a rozkládá se na území třech států: Wyoming (91%), Montana (7,6%) a Idaho (1,4%). Přítomnost v oblasti nenačasované geotermální bomby si nenásilně buduje vlastní všudypřítomnou autoritu.

Od Lewis Lake jsme projížděli nádhernými lesy – převládají zde jehličnany: borovice těžká, smrk Engelmanův, jedle, borovice pokroucená… Z listnatých stromů zde lokálně převažují duby a topol osikovitý – to jsou ty žluto bílé stromy, které jsme všude fotili a ne, nejsou to břízy.

První zastávka byla West Thumb Geyser Basin – geotermální oblast, která se rozkládá u jezera Yellowstone. To je samo o sobě unikátem – je největším ledovcovým jezerem Severní Ameriky a nachází se v nadmořské výšce 2357m. V každé takové oblasti, která je přístupná pro turisty, jsou mezi gejzíry, bublaninami, bahništi, termálními prameny a modrými oky vytvořeny vyvýšené chodníčky – dostanete se tak přímo k jednotlivým úkazům, cestou jsou naučné tabule a nebojíte se, že se váš partner ztratí, nebo propadne do pekla.

Bohužel ani to nedokáže zabránit některým zabedněným turistům, aby hamtali mimo trasu po unikátních krasových útvarech a jezírkách. Doufám, že jim to sežralo boty.

To zviřátka, to je jiná… jedna rangerka nám dokonce vyprávěla, že se do teplých vřídel chodí nahřívat bizoni (u nás se říká vysoká, v případě bizonu spíš široká) a jeleni wapiťáci – čímž se hezky dotváří celkový ekosystém, protože občas ty vřídla odhadnou špatně, a pak mají místní mega havrani a symbol USA orel bělohlavý luxusní večeři se spoustou minerálů.

Vřídla a oka mají nejrůznější zbarvení – je to dáno nejen přítomností minerálů a teplotou vřídla, ale především přítomností bakterií a řas, kterých je tu na 65 druhů – barvy jsou potom od šedivé, bíle, přes zelenou, žlutou, oranžovou, červenou a spoustu dalších odstínů.

Takže jsme proběhli daný okruh, nasáli jsme páru s vůní síry a pokračovali dál po okruhu na sever po nádherném pobřeží jezera. Času máme tradičně málo, a tak jsme si v mapce zaškrtli jen ty největší pecky. Rychle jsme proběhli Mud Volcano a Sulphur Caldron a pokračovali k inzerovaným vodopádům na řece Yellowstone. Tak se tu totiž jmenuje všechno.

Nejprve jsme zastavili na pravém břehu řeky u výhledu na Upper Falls – normálka vodopád. Co nám ale úplně vyrazilo dech, byl výhled na Yellowstonský Grand Canyon a Lower Falls – několika set metrové žluto-červené stěny, příkrá soutěska s temně modrou vodou divoké řeky a jako třešnička další vodopád. Řeka se tu zakousla do žlutých skal vulkanického původu a vytvořila tak soutěsku až 366m hlubokou, 40km dlouhou a v pozadí si burácí 94m vysoký vodopád. A zase si říkáme, jestli jsme ještě na stejné planetě. To se nám tady ale stává na každém rohu.

Dál směřujeme k turisticky nejprofláklejší oblasti – Old Faithful Geyser – nejvyšší (až 56m) pravidelně prskající gejzír v oblasti s intervalem 50-60min. Úplně nejvyšší je sice Parník, ale ten prská dost nepravidelně – 4 dny až 50 let a na to se nám nechtělo čekat. A historicky nejvyšší byl Giant Geyser (až 75m) – ten jsme prošvihli, protože doprskal v roce 1955.

Kolem Old Faithful je hotová aréna, připravená pro stovky přihlížejících, lavičky, chodníčky, občerstvovací a ubytovací zařízení, Visitors Centra… prostě jsme byli velice rádi, že jsme zde mimo sezónu a máme většinu oblasti sami pro sebe.

V severní části parku je otevřený jen jeden kemp – takže se vracíme na sever a cestou navštěvujeme bublaniny, které jsme ve spěchu za Old Faithful nestihli. Největším tahákem měl být Grand Prismatic – modro-zeleno-žluto-oranžovo-červené veliké a hluboké termální oko, ze kterého jsme viděli vysoce fotogenickou mlhu.

Více uvidíte/neuvidíte na fotkách.

Do kempu v Mammoth Lake jsme dorazili opět za tmy. Cestu nám zpestřil jen jeden pársetkilový bizon, kterého jsme, kdoví proč, namíchli takovým stylem, že jsme si dali honičku typu: rohy před motorem a na zpátečku osmdesátkou kamkoli pryč. A za horizontem: ty voe couvej couvej, furt běží! Škoda, kdybychom nevyměkli, mohl mít brácha na kapotě fešnou masku s rohama, my nemuseli stihnout letadlo a ještě jsme mohli zevlovat po parcích.

Anketa k fotce č. 20:

A/ medvědí hovno

B/ starý plyšový medvídek

Fotky: http://sara-sara.rajce.idnes.cz/Yellowstone_-_cesta_tam…/